Otevření nového školního zařízení pro děti očima fotografa
OTEVŘENÍ NOVÉHO ŠKOLNÍHO ZAŘÍZENÍ PRO DĚTI OČIMA FOTOGRAFA
Je deštivé ráno, jako ostatně byla poslední dobou všechna. Přijíždím na místo, které je plné aut a dodávek se speciálními úpravami pro převoz dětí s hendikepem. Procházím mezi auty a zamračeným ránem prosvitne úsměv drobné blondýnky, která se mne s úsměvem ptá, zda něco hledám. „Ano, hledám vchod do nové školy, která se tady má otevírat.“ Blondýnka ještě nakoukne za mne, kde že mám svého školáka, ale pak již bez otázek ukazuje na otevřené dveře a zve mne dále. Na vysvětlenou dodávám, že jsem fotografka a že jsem přišla udělat pár momentek z otevření nového zařízení. A to už se mě ujímá ředitelka zařízení, paní Irena Johanka Savková a vede mne do školní haly, kde již netrpělivě čekají rodiče nově přihlášených žáků.
Vidím zde něco přes dvacet dětí, někteří s jedním rodičem a někteří s celou rodinou, jak bývá zvykem, když se jde do školy poprvé. Pro mnohé z nich to poprvé není, ale určitě je to poprvé na nové místo, kterým je tentokrát Ostrava – Hrabůvka. Po nezbytném testování, které je nachystáno hned u vstupních dveří již vítá proslovem paní ředitelka všechny rodiče a žáky. Představuje také personál, který se skládá ze samých žen. Věkový rozptyl dětí je skutečně veliký. Jsou tu děti od školkových, až po středoškoláky.
Místo voní novou výmalbou a novým nábytkem. Za měsíc a půl ho pracovníci zařízení vykouzlili ze zrušené školy, kterou koupil soukromý majitel s výhledem na tvorbu komplexního zařízení pro děti s kombinovaným postižením. V budoucnu bude kromě vzdělávací části zahrnovat také rehabilitační část, aby pečující rodiče mohli poskytnout dětem všechny dostupné služby pod jednou střechou.
Pozoruji děti, jak se rozhlížejí a jak snadno navazují oční kontakt. Některé se při spatření fotoaparátu zasmějí, jiné jen na vteřinu zaměří oči na objektiv, než je zas nechají ulpět na nějaké další zajímavosti. Nikdo se neobává, nikdo nepláče. Je tu příjemná a vlídná atmosféra, jako byste v obýváku roznášeli kafe se sušenkami.
S omluvou, že ještě nejsou třídy označené, protože dveře byly dovezeny teprve včera již směřuje zástupkyně ředitelky děti s jejich průvodci do jednotlivých tříd. Bílé tabule na centrofixy, speciální vozítka nebo křesla, vzadu zóna s kobercem, spousta pestrých hraček a věcí aktivující podněty. To je společný rys nově založených tříd. Než jsem stihla s paní ředitelkou obejít všechny třídy, už byly zóny s koberci plné dětí, které si neomylně našly to, co je baví a zajímá.
Ještě spolu procházíme horní, dosud nezrekonstruované patroUž zase brečí budovy, kde jsou plány na další rozšíření školy a já znovu smekám před odvahou pustit se do tak rozsáhlého projektu. Znova si uvědomuji ten rozdíl mezi spodním patrem, kde už se pohybují noví žáci a tichou, dosud původní částí, kde ještě zůstaly vzpomínky na minulé školské zařízení.
V přízemí už vycházejí ze tříd noví žáci společně s rodiči. Na jejich tvářích je vidět, že jsou spokojení. Rodiče proto, že ví, že o jejich děti bude dobře postaráno, a děti zřejmě nasycené novými zážitky v novém prostoru, ale to se mohu jen domnívat.
Konec prohlídky nové školy přirozeně ukončila probíhající zástupkyně ředitelky, která upozornila na nějaký problém s vodou a spěšně odběhla na druhou stranu školy. Radost z otevření nové školy okořeněná špetkou stresu z nutných stavebních úprav, korunovaná spokojeností nově příchozích ve mně zanechalo pocit, že v tomto prostoru se ještě neřeklo poslední slovo a máme se na co těšit v budoucnu.
Renáta Veselská fotografka z fotim-lidi.cz (FB @fotimlidiostrava)