Dagmar Kiszková
V letech 1997-2009 jsem pracovala jako učitelka odborného výcviku na Střední škole řemesel a služeb, Havířov. Vyučovala jsem obor vzdělávání "Pečovatelské péče". Mým úkolem bylo mimo jiné zajistit kvalitní pracoviště pro praktické vyučování našich studentek. Díky vstřícnosti a ochoty ředitelky Mgr. Ireny Savkové mohla naše škola v roce 2006 navázat spolupráci se Základní školou speciální Diakonie Českobratrské církve evangelické, Ostrava-Vítkovice. Tato spolupráce stále pokračuje.
Díky několikaleté spolupráci jsem se mohla dokonale seznámit se zaměstnanci, prostředím a pracovní atmosférou speciální školy a musím vyslovit pochvalu speciální škole jako celku. Ředitelka školy Mgr. Irena Savková zde vytvořila tým vysoce kvalifikovaných speciálních pedagogů, vychovatelů a asistentů pedagoga, kteří si své vzdělání neustále prohlubují a rozšiřují v odborných kurzech, na seminářích a odborných přednáškách a získané vědomosti a zkušenosti plně uplatňují ve své práci s handicapovanými dětmi a navíc jsou to lidé, kteří jsou obdarováni láskou k člověku, trpělivostí, ochotou a laskavostí. To vše se odráží v jejich nelehké práci. Děti, které školu navštěvují, jsou zde spokojené, dělají velké pokroky a těší se na každou akci. Stejně tak rodiče žáků jsou velmi spokojeni s vysokou úrovní školy. Tuto školu bych nazvala "Oázou pohody" a plně tu platí Komenského "Škola hrou".
Proto jsem uvítala návrh Mgr. Ireny Savkové zřídit speciální školu v Havířově. I když zde již jedna škola existuje, je to nedostačující a rodiče handicapovaných dětí nemají možnost volby výběru školy a někteří se svými dětmi dojíždějí do škol nebo zařízení v jiných městech.
Nová speciální škola by měla hned několik výhod. Mohla by se tak alespoň částečně uspokojit poptávka rodičů po umístění svých dětí ve speciální škole. Nová škola by se nacházela v budově Střední školy řemesel a služeb (dále jen SŠ) - dostatek prostorných tříd, místo na vytvoření multisenzorické místnosti snoezelen, školícího centra. Součástí SŠ je i praktická škola, což by umožnilo žákům speciální školy plynulý přechod na další vzdělávání, nemuseli by si zvykat na nové rpstředí a také by zde mohla i nadále probíhat odborná praxe žákyň SŠ. V neposlední řadě musím zdůraznit, že v osobě Mgr. Ireny Savkové vidím záruku kvality a pokračování dobré tradice speciální školy.
Chtěla bych touto formou poděkovat ředitelce školy magistře Savkové a všem zaměstnancům Základní školy speciální za jejich ochotu a čas, který i při své náročné práci a pracovním vytížení věnovali praktikantkám.
K dopisu přikládám i příspěvek své bývalé studentky, která v ostravské speciální škole vykonávala odbornou praxi a v současné době je i zaměstnancem této školy. Její příspěvek zazněl na konferenci - Zkvalitňování výchovy a vzdělávání žáků s těžkým kombinovaným postižením a jejich integrace do společnosti. Tuto konferenci organizovala Mgr. Irena Savková.
EVA ŠILBACHOVÁ - MÁ PRAXE NA ZÁKLADNÍ ŠKOLE SPECIÁLNÍ DIAKONIE ČCE OSTRAVA
Má praxe je ve speciální škole Diakonie Českobratrské církve evangelické, Ostrava 3. Nastupovala jsem v polovině roku 2006. Můj první den byl obtížný, protože jsem se nikdy ve svém životě nesetkala s handicapovanými dětmi a nevěděla jsem, jak k nim mám přistupovat, chovat se a celkově se o ně starat. Bylo to obtížné. Měla jsem strach z kolektivu, jak mě budou brát a na seznamování já moc nejsem - jsem spíše stydlivější typ. Musím říct, že jsem měla velkou podporu své rodiny, paní učitelky OV a paní ředitelky Mgr. Ireny Savkové.
Paní ředitelka mě naučila, jak mám s handicapovanými dětmi postupovat, jak pracovat a jak na ně. Tak jsem se začínala otrkávat, s kolektivem se seznamovat a začínalo se mi tam čím dál víc líbit, víc jsem se těšila na svou praxi. Dostala jsem na starost chlapečka jménem Matýsek, má diagnostikovanou dětskou mozkovou obrnu, hlubokou mentální retardaci, zrakovou vadu, je částečně hypotonický a spastik, takže než jsem se s ním naučila pracovat, bylo to velmi obtížné, ale my jsme to spolu zvládli. Je to úžasný chlapec a celkově všechny děti, s kterými jsem pracovala, jsou zlatíčka, kdo je nepozná, tak neví. Tyhle osůbky jsou nejlepší stvořeníčka na světě(alespoň pro mne).
Potom v roce 2007 jsme se dostala na dálkové studium asistentky pedagoga a to byl můj největší krok v mém životě. Já jsem nevěděla, co chci v životě dělat, čím bych vůbec chtěla být. Neměla jsem žádné cíle, ale díky speciální škole diakonie u paní ředitelky Mgr. Savkové jsem to poznala. Chci pracovat s těmito dětmi a chci jim být dobrou asistentkou a vzdělávat se dál a dál. Protože jen oni si to zaslouží.
A tímto chci poděkovat paní učitelce Dagmar Kiszkové a Mgr. Ireně Savkové, že mi daly tuhle možnost a díky nim jsem našla svou cestu a úžasné lidi.
S pozdravem a poděkováním
Bc. Dagmar Kiszková