S příchodem jara roku 2007 se mezi pedagogickými pracovníky naší školy zrodil nápad nalézt pro naši školu canisterapeuta, který by se svým pejskem v dopoledních hodinách alespoň jednou týdně docházel na pravidelné hodiny canisterapie.
V dubnu obdržela paní ředitelka mail od canisinstruktorky Andrey Vallové s nabídkou návštěvy naší školy. Poutavá prezentace s krásnými fotkami fenky bulteriéra Sany zaujala všechny pedagogické pracovníky, a tak jsme s radostí a plni očekávání nabídku přijali. Koncem dubna jsme dočkali. Poprvé chodbami naší školy zazněl dnes již charakteristický Sannin štěkot, jímž nás všechny srdečně vítá.
Od rána byly děti připravovány na to, že přijde pejsek a budou si společně hrát. O to větší byla jejich radost, když se před nimi otevřely dveře tělocvičny a za nimi stála Sany. Dvacetiletá A. (s diagnózou Downův syndrom, centrální hypotonický syndrom) přivítala fenku slovy “Ahoj pes!”a radostně se s ní začala mazlit. Také o rok starší L. (Downův syndrom, zbytky sluchu) se k fence již od počátku tulila a hladila ji. O něco zdrženlivější byl osmiletý M. (ADHD, diparéza, středně těžká mentální retardace). Pozorně sledoval Sančino chování k ostatním dětem a po několika minutách se konečně rozhodl alespoň se Sany dotknout. Dvanáctiletá Z. (hemiparéza, epilepsie, těžká mentální retardace) při první hodině canisterapie o fenku příliš nejevila zájem, na vyzvání ji však společně s ostaními dětmi pohladila. V závěru první návštěvy věnovaly děti Sany hračku a velmi nerady se s ní rozloučily.
Jelikož canisintruktorce se děti a atmosféra v naší škole zalíbily stejně tak, jako ona se svou fenečkou nám, byly po první návštěvě školy dohodnuty pravidelné úterní hodiny canisterapie. Pedagogové poskytli canisintruktorce diagnózy dětí a společně prodiskutovali, které canis hry a techniky by mohly být pro děti vhodné.
Při druhé návštěvě děti dokonale poznaly Sančino tělo. Ukazovaly, kde se nachází jednotlivé části jejího těla, starší děvčata dokonce ukázala, kolik má Sany očí, uší, nožiček. Poté děti fenku na určených částech těla hladily a česaly. Aby byla jěště krásnější, snažily se jí připevnit kolem krku šátek, což samy či s dopomocí velmi dobře zvládly.
Na závěr děti nakrmily Sany piškotem. L. a A. zvládly krmení bez problémů, s úsměvem na tváři. M. se však při krmení bál. Chvíli před tím, než Sany vložila čumáček do jeho dlaně ucukl. Z. pozorovala při krmení ostatní děti a plna obav si nenechala piškot ani vložit do dlaně.
Při dalších hodinách canisterapie získali M. i Z. vůči Sany větší důvěru a jejich počáteční strach pomalu mizel. Stále více fenku hladili a snažili se naučit připevnit jí s pomocí obojek. Od května probíhala canisterapie při pěkném počasí na školní zahradě. Děti seděly se Sany na dece, mazlili se a hráli si spolu. Velkým zážitkem bylo pro všechny děti vodění Sanky na vodítku. Možnost ovládnout psa pomocí vodítka zvýšila jejich sebevědomí a přinesla jim skvělý pocit ze společně vykonané práce (společně nachozených metrů).
Fenka také přispěla ke zlepšení verbální komunikace dětí. A. si díky canisterapie vždy procvičila řadu slov (jmenovala části těla, popisovala, co Sany dělá, chválila ji). Naučila se i slova nová a postupně začala fenku místo “pes” či “pesa” oslovovat jménem-”Sala”.
V polovině května navštívila A.V. a Sany děti také na ozdravném pobytu na Ostravici. Canisterapie na zahradě před chatou byla pro všechny příjemným zpestřením školy v přírodě. Děti házely Sany hračky, vodily ji na vodítku. Rozloučily se s ní poděkováním-piškoty a pohlazením.
Po prázdninách přivítaly děti Sany velmi srdečně a přestože ji dva měsíce neviděly, byly při jejím krmení jistější a klidnější. I Z. se pokusila Sany nakrmit z dlaně a nebála se tolik jako dříve. Pozitivnější reakce dětí na pojídání piškotů z jejich dlaně vedly k nápadu namazat části těla dětí taveným sýrem či pomazánkovým máslem, aby vyzkoušely, jaké to je, když cítí Saninčin jazyk na své kůži. Zpočátku Sany slízávala sýr z rukou a paží dětí, pak přišlo na řadu krmení z bříšek. Všem dětem se tento způsob krmení moc zamlouval. A. nejprve reagovala pištěním, které však během vteřiny přešlo v hlasitý smích a pocit spokojenosti. Stejně jako v minulém školním roce děti s oblibou vodily Sany na vodítku. Úkolu provést Sany na vodítku třídou se výborně zhostila také nová žákyně naší třídy-šestiletá A. (centrální hypotonický syndrom, vývojová dysfázie). Méně nadšená již byla z krmení, při němž poprvé reagovala chvěním a nelibými zvuky. Ani strach z blízkosti Sany ji však neodradil od prozkoumání jejího čumáčku a oušek, která si zvědavě v rychlosti osahala.
V polovině září absolvovala Sany se svou paničkou školní výlet na Skalku, kde jsme opékáním párků přivítali začátek nového školního roku. Děti si zde měly opět možnost pohrát si se Sany na čerstvém vzduchu. Na dece si tak užívaly hlazení, mazlení, vyhřívání na sluníčku. Děti zde poprvé vyzkoušely polohování se Sany (obvyklé v ostatních třídách s imobilními dětmi). Sany ležela nejprve zády k A., pak k L. Děvčata při této poloze cítila teplo Sanina těla a tlukot jejího srdce.
Inspirací pro hodiny canisterapie se staly také činnosti prováděné v rámci výuky v jednotlivých výchovách. Děti uvítaly, že si procvičování barev mohou ozvláštnit tříděním Sančiných hraček dle barvy. Stejně tak se jim líbilo připevnění fotky určeného zvířátka na vestu přivázanou na Sančina záda. Při sundávání natáček ze Saniny vesty si zase procvičily jemnou motoriku. Sany se také zapojila do práce s hmatovým chodníčkem, kdy děti hlazením a chůzí po jednotlivých dílech chodníčku poznávají různé druhy povrchů. Děti nejprve následovaly Sany při chůzi po chodníčku a poté srovnávaly Sančinu srst, drápky a tlapky s povrchy na chodníčku.
Aby i přes zimu měly děti dostatek pohybu, začaly se hodiny canisterapie odehrávat v tělocvičně, kde děti společně se Sany zdolávají překážkovou dráhu sestavenou ze švédské bedny, lavičky, válců, plošin, tunelu. Díky Sany se děti během překážkové dráhy zdokonalují v lezení, plazení, chůzi, protahují si svaly celého těla a především získávají řadu nových zážitků. Sany je pro děti velkým motivačním prvkem, velmi se snaží a podávají skvělé výkony. Každá hodina je pak ukončena mazlením, krmením piškoty z dlaně i sýrem z bříška. Při všech těchto aktivitách jsou děti klidné, spokojené, dlouho a nerady se s fenečkou při jejím odchodu ze školy loučí.
Velkou radost nám dělá M., Z. i nejmladší A. M. již krmí Sanku sám, beze strachu, Z. i A. také krmí mnohem jistěji, s větší odvahou. Při poslední návštěvě si A. očividně užívala překážkovou dráhu i vodění na vodítku, při němž se krásně usmívala.
V blízké době bychom Sany rádi využili k hodině výtvarné výchovy, kdy bude sedět dětem modelem, aby ji mohli co nejvěrněji zvěčnit. Obrázek vytvořený vodovými a temperovými barvami bude pro tetu A. určitě úžasným dárkem. Nelze opomenout, že nám teta Andrea věnovala několik velkých zalaminovaných fotografií, které jsme rozstříhali a vytvořili tak dětem skládanky se Sany, které patří k jejich nejoblíbenějším.
Všichni už se velmi těšíme na jaro a slunečné počasí, kdy se Sančin štěkot bude rozléhat školní zahradou a my s ní strávíme další nezapomenutelné chvíle plné radosti, smíchu.
Sany i teta Andrea se staly součástí naší školní rodiny a popravdě řečeno si již školní týden bez jejich návštěvy ani neumíme představit. Přináší dětem spoustu zábavy, lásky, lidského a psího porozumění. Poděkováním je pak úsměv na tváři, spokojenost a pokroky, kterých děti díky Sany dosahují.
Tereza Urbanová, asistentka pedagoga, 2009