1. Úvod
2. Výchovně vzdělávací a terapeutické přístupy
3. Rehabilitační cvičení, vertikalizace, polohování
4. Využití masážních technik

VYUŽITÍ MASÁŽNÍCH TECHNIK PRO UVOLNĚNÍ SVALOVÉHO NAPĚTÍ A ZKLIDNĚNÍ ŽÁKA

Na naší škole uplatňujeme ve vztahu k žákům komplexní přístup tzn., že kromě stimulace kognitivních funkcí se snažíme o rozvoj, posílení a nápravu pohybového aparátu. Toho docilujeme jednak rehabilitačním cvičením, poskytovaným odborným fyzioterapeutem, a jednak aplikací dílčích fyzioterapeutických metod, které začleňují do výuky pedagogičtí pracovníci.

Vzhledem k mým předchozím zkušenostem a znalostem v oblasti masáží, mohu některé z technik využít během vyučovací hodiny, a to s ohledem na potřeby a individualitu žáka.

Masáž můžeme charakterizovat jako působení mechanických hmatů na lidské tělo. Jde o „umění“ doteku ruky maséra na těle masírovaného s osvěžujícím, stimulujícím nebo léčebným záměrem.

Hlavní účinky masáže:

1. Mechanická – která se projevuje jako výsledek působení tlaku a pohybu rukou na tělo. Tato činnost povzbuzuje žilní a mízní drenáž a dodá pružnosti povrchovým tkáním.
2. Fyziologická – odezva se projeví ve zrychlení krevního oběhu a následně ve zvýšení metabolismu ve svalech a odstraňování metabolitů, například kyseliny mléčné.
3. Reflexní účinky masáže – jsou procesy, které jsou přenášeny k orgánům aferentními nervovými vlákny a zpět k jinému orgánu eferentními nervovými vlákny. Tlakem, třením nebo jinou stimulací dochází ke dráždění proprioreceptorů v kůži, podkoží, ve svalech i šlachách. Při masáži dochází k iradiaci vzruchů, a tak má vliv i na okolí a vyvolává v něm reakce (např. vliv na svalový tonus).
4. Psychologické účinky – se váží na reakci na dotek. Velikost psychologického účinku je velmi individuální a záleží na míře relaxace, která se může projevovat např. zvýšením endorfinů v plazmě, snížením úrovně vzrušení, úrovně stresových hormonů a aktivací parasympatické odpovědi.

U žáků můžeme pozorovat různé typy svalových dysbalancí, které vznikly buď jako důsledek tělesného postižení nebo taky nesprávným držením těla, přetěžováním dominantních svalových partií na straně jedné a oslabením svalových skupin, které žák běžně nezapojuje, na straně druhé. V praxi se nejčastěji setkávám se zkrácenými zdvihači lopatky a horními vlákny trapézových svalů v kombinaci se zkráceným velkým prsním svalem. Naopak hluboké flexory hlavy, krku a dolní fixátory lopatek jsou oslabené.

V důsledku toho vznikají různé bolestivé stavy právě v prostoru úponu zdvihače lopatky, mezilopatkových svalů (nejčastěji v oblasti hrudních obratlů Th2 – Th7). Tato citlivá místa většinou korespondují s akupresurními body popř. tzv. spoušťovými body (trigger points). Jejich stimulací zmírňujeme bolesti a v kombinaci s masérskými technikami či míčkováním přispíváme k uvolnění celé oblasti, což má příznivý vliv i na psychiku žáka.

Stimulaci provádím v rámci běžné učební hodiny, většinou 1-2x týdně, kdy žák sedí za pracovním stolem a jeho páteř je v nesprávné pozici. Žáka vyzvu, aby přerušil zadanou činnost a informuji ho, že budeme uvolňovat záda. Svalové partie nejdříve mírně zahřejeme a prokrvíme buď pohyby končetin nebo jemným třením či míčkováním. Následně pohmatem zjistím jednotlivé abnormality, které se projevují zatuhlým snopkem svalových vláken. Tlakem, který je úměrný subjektivní citlivosti žáka, pak zatuhlá místa rozmasíruji. Žák je po provedení terapie pozornější, lépe zvládá úkoly. Nezřídka se u něj projeví i zlepšení nálady.

Zajímavé je, že terapie obvykle dobře působí i na žáky, kteří jsou aktuálně v tenzi nebo jejich chování přechází do agrese. Po zmáčknutí citlivých bodů kolem lopatky a v oblasti šíje dojde k odvedení pozornosti a zároveň k částečnému uvolnění, popř. zklidnění žáka.  

Bc. Aleš Rozbroj, asistent pedagoga, 2020