Děti s výraznějším motorickým postižením nejsou často schopny samostatného stoje ani chůze. Tím trpí kosti, klouby na dolních končetinách, svaly a v neposlední řadě taky psychika dítěte. Abychom se vyhnuli nepříznivým vlivům horizontální polohy, je vhodné dítěti zajistit vertikální polohu alespoň pasivně pomocí vertikalizačního stojanu.
Ve stoji má navíc dítě jinou perspektivu a začne si uvědomovat více vlastní tělo, posiluje rovnováhu, zlepšuje kontrolu dýchání, podporuje trávení a vyprazdňování, zlepšuje se žilní návrat. V neposlední řadě má vertikalizace vliv na prevenci dekubitů, kontraktur a skoliózy.
Základem je správný výběr stojanu. Nejdůležitější je, aby části těla, které dítě nezvládne udržet samo, byly zafixovány a naopak ty části, které dítě udrží i proti gravitaci, byly volné a bez podpory.
V naší třídě má momentálně indikovaný stojan jeden chlapec. Snáší ho vcelku dobře. Asi nejméně příjemná je pro něj změna polohy do stoje, ale po správném zafixování a nasunutí pracovní desky se vždy uvolní a je vidět, že se z nového pohledu na svět raduje. Musí si také zvyknout na to, že zátěž těla je najednou více na dolních končetinách.
Vertikalizační stojan u něj využíváme hlavně při individuální činnosti jako např. ukládání kostek do krabičky, navlékání kroužků na trn, práce se zážitkovým deníčkem atd. Činnosti se snažíme střídat s relaxační činností. Myslím si, že v této poloze lépe ovládá horní končetiny a sám má tendenci je více zapojovat.
Vertikalizujeme denně a to buď ve stojanu, kde vydrží takto napolohovaný 30 min., nebo ve speciálním chodítku.
Je nutné říci, že délka terapie ve vertikalizačním stojanu je u každého dítěte individuální.
Mgr. Radka Nováková Dis., třídní učitelka, 2017